Vzpomínka na Slimáka
Otevřený dopis Slimákovi do nebe, nebo do pekla. Což je vlastně jedno.
Milý Slimáku,
vždycky jsi o sobě tvrdil, že jsi klasik a my, tví kamarádi z gymplu, mokrý čtvrti a všemožných taškařic a happeningů, kterých bylo především v 90. letech požehnaně, jsme to samozřejmě brali jen jako dobrou hlášku. Po zhodnocení všech vzpomínek na tebe a historek, jichž jsi byl hlavním protagonistou nebo nezapomenutelným vypravěčem, jsem musel uznat, že jsi byl opravdu klasik.
Klasik, který vždycky dokázal udělat díru do banality všedního a šedivýho světa. Ba, často ho rozbít úplně na kousky.
Vždycky budu vzpomínat, na tvůj nechtěný roztomilý blábolismus, na slova jako truktor (rozuměj traktor), kreveta (alias kravata), hospunda (takto hospoda) nebo třeba brumbory s tutorkou.
• Klasik jsi byl, když jsi vyprávěl stejnou historku 1000x jinak, což bylo tradiční, a pořád byla dobrá.
• Když jsi pořádal slavné bláznivé slimácké chaty, kde jsi třeba při zapínání elektriky bez jakýchkoliv emocí strkal pazoury do sršního hnízda.
• Klasik jsi byl, když jste chodili s přítelem Čendou za poděbradské jezero baštit klobouky červených muchomůrek a pak nemohli trefit zpátky do města.
• Když jsi bušil do kytary bez několika strun s výkřiky: „Jsem Satrián“.
• Když ti na několika autorských čteních nebylo rozumět ani slovo. Nebo jak na tebe při čtení v Jirkově u Chomutova nevěřícně zíralo publikum ve večerních oblecích. Ostatně na nás ostatní trochu taky.
• Když sis každý ráno vařil v obrovským hrnku svoje „letecký kakao“.
• Když sis za volantem na dálku pletl lidi s popelnicema. S čímž souvisí, že tehdy jediný poděbradský optik tvrdil, že by se mohl uživit už jen tím, jak často ztrácíš nebo rozbíjíš brejle a další klientelu ani nepotřebuje.
• Když jsi se slimácky potměšilým smíchem vyprávěl, jak jsi právě zbořil další auto. Nebo se třeba ve škarpě schovával v havarovaným trabantu, aby tě policajti nenašli.
• Když tě na radnici málem nechtěli oddat, protože tvoje občanka už nebyla k přečtení a pak jsme se ti skládali při svatební hostině v Hubertu aspoň na polívku.
• Když jsi na španělských hranicích vysypával celníkům z kapsičky u košile vajgly nasbírané v Maroku, protože už nezbylo na cigára.
• Když jsi místo jabčáku vyrobil 50 litrů jablečného octa.
• Když jsi v ložnici na mokrý hadr lovil štíra přivezeného právě z Maroka, který ti utekl z akvária.
• Když jsi ujížděl policajtům na babetě přes poděbradský park.
• Když jsme točili Slimatiáš.
• Když jsme u tebe ve sklepě sprejovali popelnici na maturitní tablo a málem se při tom přiotrávili syntetickýma sračkama.
• Když jsme spali pod převisem v Příhrazských skalách pod prošívanými dekami, které jsme si na černo půjčili v tamějším hotelu.
• Klasik jsi byl při velikonočním opileckém koupání Na Čábelně, kdy bylo asi 10 nad nulou a tys to na rozdíl ode mě přestál naprosto bez úhony.
A bylo by toho ještě nespočetně mnoho na co bych si vzpomněl.
Z tvých vpravdě originálních veršů si nemůžu nepamatovat dvě věci. A to, že „mít se rád je povinnost“ a „záchodová mísa, je to poslední, co bych dneska rozbil“. Myslím, že nejen za sebe musím říct, že mít rád tebe nebyla pro mě povinnost, ale přirozenost. A když jsem se dozvěděl, že tvůj až neskutečně pestrý, i když ne vždycky veselý život skončil, byla naopak záchodová mísa tím, co bych ten den také nejradši rozbil.
Budiž ti – obrazně – Čábelna lehká.
Tvůj Óňa
P.S. A těch patnáct stovek mi teda vracet nemusíš. Kup si tam někde za ně lahváče.