Básně
LOVKYNĚ VE STŘEHU
Střepiny stříbra ve sněhu
Spanilá lovkyně ve střehu
Nastává souboj
smaragdových očí
Kdo dřív, kdo první
Kdo po kom skočí
Kdo loví kořist,
kdo okamžik krásy?
Komu se dříve
zachvějí řasy?
Krajina znehybní
jako antická socha
Lovkyně zkamení
A lovec...
zamženým pohledem
se kochá.
BĚLÁSCI TŘEPOTAVÍ
Sníh zalepí zející rány
Zahojí rozbitou krásu
Bělásci třepotaví, něžní
Tiše poletují v úžasu
Zvony z kostela se rozezněly
Hejno ptáků se zatočilo nad věží
Obloha odkryla svou čarokrásnou šíji
Dnes i zarputilec v Boha uvěří.
POUTNÍKOVA NOC
Stopy se ztrácí ve sněhu
Vrata jsou navždy zavřená
V tichu se slepě odráží
šerého konce ozvěna
Holé jsou větve
Pěšinu pohltila noc
Jen zkřehlý měsíc
Posvítil ti na pomoc
DO DLANÍ
Skořicí si posypeš ráno
Schoulíš se do jinovatky
dne
Snad se zachytí...
Jsi křehká i tlumená
A tak pomalu, velmi pomalu
roztaješ v závěji sněhu
Rozpustíš myšlenky
I rampouchy
A vlnu stesku zavřeš do termosky
Místo čaje
Vždyť víš...
Jako když malé dítě saje
A večer, večer usneš
pod nebesy vanilky
Jako novorozeně.
Co v noci?
V noci přece budeš chytat hvězdy
Do dlaní.
Jiskry samoty.
(Ale jen ty hebké.)
JEN JEDNU
Průsvitné vločky v kadeřích
Třpytí se jako dětský smích
Ke snění znovu vábí tě
to křehké stříbro ve dveřích
Ty nové se zas otevřou
Na starých taje zbylý sníh
Nebe je plné vzpomínek
Vyber si jednu, jen jednu z nich.
JEN V NÍ UŽ NEJSEŠ TY
Spustil se déšť
Zastavil poslední slova
V mlze se ztratila
Ta stará i ta nová
Ve vlhké vteřině
Závětří samoty
Má hebký dech
Dobře ji znám
Jen už v ní nejseš ty...
BARBORKY
Stihnete rozpuknout
Stihnete včas vejít v květ?
Na okně rozvinout
Voňavý třešňový svět?
Do snů mi vetkat přísliby
Vůně, rty, něžné dlaně?
Mám čekat?
Nebo smím..
Čelo i tváře
Přitisknout na ně?
ZMRZLÉ KAPKY
Zmrzlé kapky
třpytí se ve sněhu
Slova zmizela
ve svařeném víně
Zkřehlé ruce
natahují se pro něhu
Nezahřejí se však
v samoty
vychladlém klíně.
SAKURA U ŘEKY
Pod ocelovými mraky
Se zračí divoká řeka
Do tvého těla zbavená smyslů vtéká
Na hladině plují slzy světů
Vlní se plátky prvních květů
V tom tichém dešti hřeje tě pokora
Do teplých šatů halí tě sakura
Z rozkvetlé samoty vystoupíš na břehu
K japonské třešni jdeš prosit o něhu.
V KRAJINĚ
V krajině světla, hudby a těl
i ty stejnou touhu jsi měl
pobízím
anděly
a vzývám tebe,
modlím se,
aby sen nezmizel.
LOVKYNĚ VE STŘEHU
Střepiny stříbra ve sněhu
Spanilá lovkyně ve střehu
Nastává souboj
smaragdových očí
Kdo dřív, kdo první
Kdo po kom skočí
Kdo loví kořist,
kdo okamžik krásy?
Komu se dříve
zachvějí řasy?
Krajina znehybní
jako antická socha
Lovkyně zkamení
A lovec...
zamženým pohledem
se kochá.
BĚLÁSCI TŘEPOTAVÍ
Sníh zalepí zející rány
Zahojí rozbitou krásu
Bělásci třepotaví, něžní
Tiše poletují v úžasu
Zvony z kostela se rozezněly
Hejno ptáků se zatočilo nad věží
Obloha odkryla svou čarokrásnou šíji
Dnes i zarputilec v Boha uvěří.
POUTNÍKOVA NOC
Stopy se ztrácí ve sněhu
Vrata jsou navždy zavřená
V tichu se slepě odráží
šerého konce ozvěna
Holé jsou větve
Pěšinu pohltila noc
Jen zkřehlý měsíc
Posvítil ti na pomoc
DO DLANÍ
Skořicí si posypeš ráno
Schoulíš se do jinovatky
dne
Snad se zachytí...
Jsi křehká i tlumená
A tak pomalu, velmi pomalu
roztaješ v závěji sněhu
Rozpustíš myšlenky
I rampouchy
A vlnu stesku zavřeš do termosky
Místo čaje
Vždyť víš...
Jako když malé dítě saje
A večer, večer usneš
pod nebesy vanilky
Jako novorozeně.
Co v noci?
V noci přece budeš chytat hvězdy
Do dlaní.
Jiskry samoty.
(Ale jen ty hebké.)
JEN JEDNU
Průsvitné vločky v kadeřích
Třpytí se jako dětský smích
Ke snění znovu vábí tě
to křehké stříbro ve dveřích
Ty nové se zas otevřou
Na starých taje zbylý sníh
Nebe je plné vzpomínek
Vyber si jednu, jen jednu z nich.
JEN V NÍ UŽ NEJSEŠ TY
Spustil se déšť
Zastavil poslední slova
V mlze se ztratila
Ta stará i ta nová
Ve vlhké vteřině
Závětří samoty
Má hebký dech
Dobře ji znám
Jen už v ní nejseš ty...
BARBORKY
Stihnete rozpuknout
Stihnete včas vejít v květ?
Na okně rozvinout
Voňavý třešňový svět?
Do snů mi vetkat přísliby
Vůně, rty, něžné dlaně?
Mám čekat?
Nebo smím..
Čelo i tváře
Přitisknout na ně?
ZMRZLÉ KAPKY
Zmrzlé kapky
třpytí se ve sněhu
Slova zmizela
ve svařeném víně
Zkřehlé ruce
natahují se pro něhu
Nezahřejí se však
v samoty
vychladlém klíně.
SAKURA U ŘEKY
Pod ocelovými mraky
Se zračí divoká řeka
Do tvého těla zbavená smyslů vtéká
Na hladině plují slzy světů
Vlní se plátky prvních květů
V tom tichém dešti hřeje tě pokora
Do teplých šatů halí tě sakura
Z rozkvetlé samoty vystoupíš na břehu
K japonské třešni jdeš prosit o něhu.
V KRAJINĚ
V krajině světla, hudby a těl
i ty stejnou touhu jsi měl
pobízím
anděly
a vzývám tebe,
modlím se,
aby sen nezmizel.
V ZAHRADĚ
zahrada tiše přede
ve sněhu blyští se
krystalky tesknoty
to malé dítě
je ještě nedovede
zahřát v dlani
a nezná rozdíl
mezi já a ty
větvoví jabloně
do ticha zahoří touhou
sýkorka zapěje
i když jen na vteřinu pouhou
promrzlý květ růže
náhle se rozvine
a děcko v tobě
plaše se přivine
TOUŽÍŠ SE ZAVINOUT
Černé větve vpálily se
Do růžového nebe
Sníh taje...
zbytky ukládáš
do tepla
do - sebe
Toužíš se zavinout
Schoulit se
Jak motýl
jako dítě
Už víš
Tvá vnitřní matka
konečně
(snad)
Pochopí tě
TY
Dvě otevřená okna
Brány do teplého vesmíru
V nich třpytí se tvůj úsměv
Zázraku šitý na míru
Tvá šíje závěj sněhová
Dva kopce cestou do nebe
Jak krystalky jinovatky
Pocity cinkají o sebe
CO BUDE DÁL?
popel už vychladl
myšlenky třou o sebe
křemeny
jiskru už nevykřešou
svazují křídla řemeny
ve skleslé poloze
čteš svou dlaň
směrem k obloze
splácíš svou daň
čekáš na znamení
a stále se
nic nemění
co bude dál?